Dlouhou dobu jsem tu nebyl na žádném hiku a tak jsem neměl ani žádné fotky co bych sem přidával.
Ale dnes jsem se konečně dokopal, že někam musím jít! I kdybych měl být unavený nebo mělo být venku zataženo nedej bože zima. Stejně půjdu!
Dneska jsem měl pohotovostní den, kdyby náhodou někdo do práce nedorazil, tak bych ho musel zaskočit. Takže budíček v sedm ať jsem ready v případě potřeby. (Běžně do práce vstávám v 6:30, ale to do toho počítám cestu do práce.) Čas u snídaně jsem využil k hovoru s máti, kde jsem ji vylíčil mé cestovatelské plány a možnosti do budoucna a že se rozhodně nechci po roce vrátit domů. Jestli chce jít se mnou někdo na pivo, přijeďte do Kanady, je to tu nádherný. Chci se vrátit, až za nějaké dva tři roky, samozřejmě jen kvůli Českému jídlu a pivu, které mi tu chybí.
Nikdo nezavolal, můžu vyrazit. Balím vodu, čaj a svačinu si koupím cestou.
Směr hora Ha Ling Peak (2474 m. n. m.)
A hezky si to tam poctivě vyšlapu přímo z Canmore. Přece se nebudu vozit autem až pod kopec, jako každý normální člověk. Mám přece nohy! A nemám teda auto, jinak bych se samozřejmě, taky svezl.
Cestou mě předjíždí hodně aut, cyklista, běžec… Blázen běhat do kopce. Stačil mi jeden závod ze série 7 pohoří a mám vystaráno na celý život. Mě stačí běhat po rovině. V tom už jsem zkušený z doby, kdy jsem ještě kroužil po oválu na atletice. Cestou si fotím kopec, kam polezu. Zanedlouho už stojím pod ním a dávám si první pauzu na svačinku a čajíček, ať mám dost energie.
Po cestě docházím první osobu a začnu si s ní chvíli povídat, ať si procvičím angličtinu. Když jsem před pěti měsíci přijel, tak mě v té době ani nenapadlo někoho oslovit, abych si jen tak popovídal a nejspíše bych to s mojí angličtinou ani nezvládl a styděl bych se. Po dvou měsících práce ve psím spřežení jsem už nejspíše ztratil ostych, a tak mi nedělá problém někoho oslovit. Opouštím Kate a pokračuji k vrcholu. (Tu holku potkám ještě cestou dolu.) Po cestě ještě prohodím pár slov s dalšími lidmi. Dozvídám se, že nahoře hrozně fouká, ale to mi je jedno.
V půlce kopce končí les a pokračuje se pouze po skále a po sněhu. Předbíhá mě pár, který nahoru vybíhá v kraťasech a lehkém běžeckém oblečení. Kroutím očima a říkám si, jestli to není zase nějaký nový trend.
Jsem nahoře! A opravdu hrozně fouká! Užívám si tu krásu kolem, dokonce jsou lehce vidět mrakodrapy z Calgary. Naposledy se ještě dívám do všech směrů ať nasaji tu krásu, udělám si pár fotek a běžím zase dolů.
Po cestě potkávám Kate a ta začne na mě mluvit po slovensky. Nejdřív nechápavě na ní koukám, jestli se jen naučila pár slovíček anebo jestli opravdu umí mluvit slovensky. A ona je to opravdu Slovenka a při prvním setkání to normálně skrývala. Tak si s ní dalších deset minut povídám. V lese se kloužu po sněhu, jako po klouzačce a za chvíli jsem už dole.
Teď už jen zase dojít do Canmore a domů