Noční lov polární záře
Už během dne podle internetových zdrojů vše nasvědčovalo tomu, že by měla být vidět polární záře nad Banffem. Prakticky téměř po práci a po nákupu jsem kolem 19:30 vyrazil na svůj první spot, odkud by mohla být vidět nádherně polární záře.
Tunnel Mountain
Můj první spot se nacházel nad městem Banff na kopci Tunnel Mountain. Takže jsem pod kopcem zapnul baterku na telefonu, zapnul hudbu pro odehnání divoké zvěře a do druhé ruky bear sprey a mohl jsem vyrazit. Cesta mi utíkala rychle, v půlce kopce jsem potkal lidi co zrovna scházeli dolů a až na vrchol nikdo další už nebyl. Nahoře jsem udělal pár fotek, ale žádná polární záře nebyla ani na dohled. Řekl jsem si, že počkám půl hodiny do devíti a jdu dolů.
Nahoře dost foukalo a byla zima, ale tu půl hodinu jsem vydržel, bohužel s nepořízenou. Cestou dolů jsem potkal člověka, který šel zrovna nahoru. (Asi se taky chtěl jen podívat na noční Banff z kopce.) Cestou dolů jsem se rozhodl, že se půjdu podívat na druhý spot, který jsem už dříve viděl na instagramu.
Vermilion Lakes
Vermilion Lakes je vzdálené zhruba 20 minut pěšky od Banffu. Cesta vede po silnici, takže jsem doufal, že mě cestou nic nepřekvapí. U jezera jsem opět čekal asi půl hodiny, než jsem se rozhodl, že to nemá cenu a zkusím štěstí příště.
Jelikož jsem nevečeřel a měl jsem hlad, tak jsem si cestou domů koupil pizzu. Byl jsem rád, že jsem konečně doma, protože už bylo kolem jedenácté hodiny. Doma jsem si pustil film a jelikož jsem nemusel další den do práce, tak jsem byl dlouho vzhůru.
Cesta za polární září
Před druhou ráno mi píše kamarádka, jestli jsem viděl polární záři. V další zprávě mi říká, že stále je. Po minutovém rozhodování jestli se půjdu podívat nebo ne, se začnu oblékat, vyjdu z pokoje, zabouchnu dveře a dojde mi, že jsem si zabouchnul klíče od pokoje. Chvíli ťukám na spolubydlícího, než jsem opravdu přesvědčený, že ho ťukáním na dveře nevzbudím.
Nechávám to být a vyrážím za polární září. Už v Banffu nad hlavou vidím, jak nade mnou pulzujou světla. Bylo to krásné a lehce děsivé. Nevím proč, asi protože jsem to viděl po prvé v životě. (Po prvé to nešlo na vlastní oči vidět. Tehdy šel viděl jenom světlý opar.) Jdu na Vermilion Lakes, no lehce spěchám. Projíždí kolem mě auto a 50 metrů přede mnou zastavuje, když k němu dojdu, tak mě upozorňuje, že vlevo u lesa u viděl velkého jelena, tak ať si dávám pozor. Po chvíli přicházím k první lávce u jezera, kde už fotí dalších 6 lidí polární září, tak se k nim přidávám.
Polární záře
Nebudu Vám lhát, byl jsem z toho unešený. Nevím, jak jsem si polární záři představoval předtím, ale tohle předčilo mé očekávání. Pozorovat jak části oblohy světelně pulzují bylo prostě ohromující. Myslím si, že to ještě nebyla moje nejhezčí polární záře a že v budoucnu uvidím ještě hezčí. Vidět polární záři byl můj jeden z největších snů a když jsem odjížděl do Kanady, tak mě ani nedošlo, že bych jí tu mohl vidět.
Po dvou hodinách strávených pozorováním, jsem ve 4 ráno dorazil domů. Do pokoje jsem se stále nedostal, tak jsem si ustlal v obýváku a zbytek noci jsem dospal na gauči.
